„Tu jeho píseň teď zpíváme my …“

Byl autorem knihy UBOHÝ PAN VOZÍK ANEB ULTIMÁTUM SUBLIMACE. Kniha je k dostání na našich koncertech.

"Kniha je dílem v české literatuře nevídaným. Tato groteska nonsensu (která přitom dává překvapivý, jakkoli absurdní smysl) je hotovým ohňostrojem fantasmagorických nápadů, propojených jemnými nitkami s momentální realitou v České republice, vylíčenou s humorným nadhledem. Je zřejmé, že autor, v době dokončení knihy asi dvaačtyřicetiletý, do románu vložil nápady mnoha let, ne-li celého života. Některé z čtenářů kniha jistě přinutí k filosofujícímu zamyšlení nad smyslem lidského života, jiné možná trochu pohorší náznaky naivistického fekalismu, ale každého zaručeně pobaví." Iva Pekárková, spisovatelka

 

 

 

Dobrý den, dobrý den

 

Dobrý den dobrý den tak přece si vstal

A já už myslela, žes uletěl v dál

Dobrý den dobrý den polštáře stydnou

Jak dlouho držet mám v podpaží mýdlo

Mám křečové žíly, po lýtkách mě pálí

Ještě že tu máme tyhle věci ranní

Uvařím si guláš, co zahání spaní

A až ti řeknu tumáš tak dostanu dvakrát

To ti zas byl večer, to by si se divil, byla velká sláva

Přišlo hodně lidí, vařila jsem kávu, šťourala se v párkách

Šťourala se v párkách, kamarádům lhala

Dostala jsem dvakrát ….. nabito

 

 

 

Nová dívka z továrny na šle

 

Nová dívka z továrny na šle

Stydí se a hýkavě kašle

Když skloní se na zátylku

Když skloní se na zátylku

Jí poskočí krepová mašle

Dnes vzala si punčocháče od Ježíška

A na patě jako láska narůstá jí oko

Prý neměla jít na rande ve střevíčkách

Ale co, to je toho

Ústa jí voní sladce po pepermintce

Tiše mí říká cosi o pojištění mladých

V kabelce má prezervativ a drobné mince

Já jsem zelený zajíc

Já jsem zelený zajíc

Ptám se jí zda neměla by pro mne kšandy

Když přec jak říká pracuje v továrně na šle

Ptám se jí zda neměla by pro mne kšandy

Když přec jak říká pracuje v továrně na šle

Chtěla by se mnou prý sedět takhle navždy

Chtěla by se mnou prý sedět takhle navždy

A na šle, na ty kašle, a na šle, na ty kašle

 

 

 

Herečka

 

Jazyk kousnutí do ramene, řeč které nerozumíš

A pražská dlažba v zádech zebe, italská Etna je mi blíž

To bylo z piva smíchu, domlouvání rukama

Šlépějí jak v Jerichu po dívce z Milána

Byla z ní cítit mořská pěna, ve vlasech Afroditin dech

V dlaních dvě kolosea a oči modrá jeskyně

Amore vlak trhá koleje, ze mne už byl římský císař

Já vládnul pro tebe a můj hrad Pompeje

Ovíván vějířem víno mi dolije

Tvá služka s tlustým pyskem, až z dálné Etiopie

Skutečnost byla jiná ty studentka italštiny

Rodačka z Kolína pro hloupé české dětiny

Aleluja herečkám, těm otrokyním lásky

Hořký pocit, že zmeškám bárku k tobě zpátky

Aleluja herečkám těm otrokyním lásky

Hořký pocit že zmeškám tebe doma hledím do dálky

 

 

Podávání těla

 

Pojď blíž, je čas jít zpět ke kořenům

Pojď blíž, náhle v sobě cosi odmykám

Pojď blíž každý muž si ženu hledá

Pojď blíž, pojď blíž, utečeme spolu pochybám

Podávání těla chutná jako talíř hostií

Komu zdá se, že se rouhám, nevěří

Prázdnou náruč krásná slova nenaplní

Prázdná náruč bývá v sebečistších představách

Pojď blíž, pojď blíž, napijem se spolu z chladných tůní

Pojď blíž, pojď blíž, rázem vyvedu tě z čeh skal

 

 

Radost

 

Andělské tvářičky s kamenným úsměvem

Strnulé v naději, jíž jednou vložily

Do života muže nad nechtěnou kaňkou

V účetní knize má dáti dal

I my jsme dali báseň svou

V neklidné próze a v nejistotě

Kamenům obrovským, strážcům s přilbou

Z ostrovů dalekých mlha se láme

A z trávy vyrůstá andílků kvarteto

Andílků prdelatých, andílků z kamene

A z trávy vyrůstá a z trávy vyrůstá

Posvátný prales lidského bytí

Na počátku neprostupný a číhající

Jak jen zabránit člověku postupovat k jeho středu

Jeho nástrahy překonat a pochopit ho

 

 

Spící kráska na obrázku

 

Spí kráska spí uvnitř rámu lipového

Smím si jen přát o ní vědět trochu víc jó víc

Víš, o čem sní, zdali myslí na milého

Já spěchám k ní, tam se dozvím možná víc jó víc

Mám o ni zájem, já to přiznám co jiného

Dívat se na ni, jak spí, už mě netěší, jó netěší

Mám ji rád tuhle krásku na obrázku

Kdopak z vás odpoví mi na otázku

Jak ji mám probudit

Spí, kráska spí, uvnitř rámu lipového

Já se vám přiznám, ona spí tam nahatá jó nahatá

Sní příběh svůj ve snu myslí na milého

Já spěchám k ní, tam si sundám kaťata jó kaťata

Správné to není, mně nezbývá nic jiného

Dám se totiž namalovat k ní natotata, natotata

 

 

Tajemství dveří

 

Plachá zvířátka chytnete stěží

Až budou probíhat k vám domů kolem dveří

Ctihodné plačky peří derou mrtvým husám

A jejich krky jsou plné husí kůže podobné hrůze

To něžné obírání stařence na klíně

Zachránit může v poslední hodině duši její před vinou

Snad je čas odhalit tajemství dveří

Všechno nám prozradí suchá krev na veřejích

Co že hlavy stíná zvědavé zvěři

Je to gilotina krutých domácích dveří

 

 

Tajnosnubný podivín

 

Na kopci v skaliskách leží snad nedýchá

Živí se větrem jen a taky prý má rád déšť

Nehybný samotář sloužil nám za oltář

Při našich milostných rozpačitých krásných hrách

Tajnosnubný podivín dávno už nic nepoví

Sochu lůžka dvou lidí sochař z mechu nestvoří

Na kopci v skaliskách leží snad nedýchá

Živí se větrem jen a taky prý má rád déšť

Kdo z nás by nechtěl žít, jak žijí ještěrky

Za vesmír mít svůj mech co kámen trůn královský

 

 

Tea for one

 

Ještě že mám před sebou tea for one

Ještě že mám tenhle čaj samoťák

Nezbylo v nehtech špíny z lásky tvý do roka

Teď v klidu sám míchám svůj tea for one

Teď v klidu sám něco si zabroukám

Po nebi plujou stíny jak lístky tea for one

Nalejt si dám pro sebe tea for one

Nalejt si dám tenhle čaj, samoťák

Protože z každý bídy tak tak se vysoukám

 

 

Ostatně Waterloo

 

Nemine století bez lidských obětí

Cínových vojáčků zdá se stále málo, zdá se stále málo

Vojíni s kaprálem generál se štábem

Děvky jdou s armádou a živí se válkou

Ostatně Waterloo tak dávno nebylo

Císař Napoleon jako dřív rád vládne, jako dřív rád vládne

Po sklence koňaku vzlétnem do oblaků

A jestli zklamu tě tak všechno bylo marné

Válka v čistých peřinách mívá vždycky jiný ráz

Zřídka bývá povinná a nevede se v holinách

 

 

Hradčany

Máš Hradčany na hrudníku

Já, prezident, na valníku

 

Pálí a krvácí, je to jen vzpomínka

Trápím a stydím se nad dávnou kořistí

Stále ještě letí

A žiju v historii život alibisty

Blázen, co v domě žil, k neštěstí, k neštěstí

Tou smrtí jsem se stal člověkem bez lidí

Dávno už nestojí

A žiju v historii život alibisty

Písek se do hodin nevrátí nazpátky

Trápím a stydím se nad dávnou kořistí

Stále ještě letí

A žiju v historii život alibisty

Něco mne sem kouslo

A nemůžu spát

Dej mi chleba s máslem

Nebo si s tebou hrát

Jen se podívej

Už brzy bude ráno

A já nebožtík

Něco mne sem kouslo

Dojdi pro nočník

Kdo to mohl spískat

Dášo má?

Zmodralým zápěstím vkrádá se mi do okna

Vypráví o krvi, poslouchám a piju čaj

Poslední, poslední závěť svou mám po ruce

Posedlá posouvá všechny zítřky do dneška

Havraní návštěvník málem, že už hoduje

„Dobrou noc, dobrou noc,“ než dala mi jed do čaje

Zmodralým zápěstím vkrádá se mi do okna

Sbohem buď a se mnou buď, než dopiju ten hořký čaj…

Zároveň však svádí

Kéž by nebyla

V den nepravého krále

Kéž by nebyla

Opilý kořalkou z lásky a těla – ona by pořád jen chtěla a chtěla

Chtěla by zaplatit každičkou noc – postupně získat nade mnou moc

Teď jsem tvým otrokem, otrokem těla – nádobou s výkaly, jak jsi to chtěla

Otvírat na loži tvoje hýždě – bohužel, děvče, někdy příště…!

Válka bohů bere mládí

Kéž by nebyla

A přichází řezník vodou zmáčen

S palicí železnou, hrozivou

Když ho řezník na železný hák zdvíhá

Pláču do pekáčů, to se nemá

Pro jejich maso, ne pro jejich krásu

Na bubny, na trumpety, na tympány

S písní na rtech vepři umírají

Sádlo se v hrncích hnedle rozpustí

Hospodář kousne si klobásy

Když pivo rozveselí všechny vrahy

Tu jeho píseň teď zpíváme my…

O tom, jak se rozestoupím

Konec i prostředek

Budu vpředu i za svými zády

Jedno pivo

Alimenty a důchod

Nebudu mít žádný stín

Mi písničku bude hrát

Z oka se mi vysypá

Ráno špatnou náladu máš

Ráno je plný naší špíny…

Do květin papírových

Vody proud pustí malý Čingischán

Neříkej nic a zůstaň

Ukážeš mi svá záda, já to znám

Nesmyješ svoje viny

Maličké jehly zůstal kormorán

Tys byla v Eldorádu

A přemýšlím, až se vrátíš, co říct mám

Má své místo určení

Dává velké tušení

Na své pouti vesmírem

Klínem žen…

Lačných touhou po poznání

Však tápe jen do prázdna

Žádný horký lidský dech

Prozradila ho vůně

Podlá rána bílou holí

Prozradila ho vůně

Jako rakovina (slepota a vůně)

Jako rakovina – co nás uvnitř sžírá

Deset prstů ze dvou dlaní

Navzájem se zraňuje

Jak přes závěj rychle skáčou

Jedny sáně, hrstka dětí

Předhoníme vás pak jistě

Letíme zastavit mládí

Vystoupíš a budeš svolný

Tančit se mnou menuet

O kopýtka zazní zvonky

Tančím s tebou menuet

Kulatá jak tvoje očka

Sáně letí rychle domů

Hodinka trvá chvilinku

Svému slovu bych tak dostál…

Prázdné dvojspřeží

A stále hustě sněží

Padají plaše a tupě

Raněná infarktem

V poslední pustině

Spasí nás jedině

Jektaje zuby

Před zmrznutím…

Co koukáš, já nejsem zlá

Pro tebe zvlášť

Pro tebe nůž

Co koukáš, můžu být tvá

Nesmíš se bát

Pro tebe nůž

Po mukách noci mohou zase spát

Tak na tohle jsem myslel kolikrát

Šedivý prach si lehá na chodník

Jen tak mne napadá

I jeho pomník

Nemyslím jenom já

To bude z písku hrad

To bude z písku hrad

Může mít rád

Ale z písku hrad

A potají tu dýchám

Mít ještě misku rýže

Románový nádech

Chci bezpečí v zádech

Mají jistě význam

Chtěl bych, já to přiznám

Dávám vám příklad…