Jdi na obsah Jdi na menu
 

Texty

„Tu jeho píseň teď zpíváme my …“

 
Jindřich Bělehrádek (1959-2002) - publikoval povídky a články v různých časopisech a novinách. Skládal texty pro rockovou skupinu Blaženka (spoluzakladatel a hráč na basovou kytaru) a pro skupinu Chameleon.

Byl autorem knihy UBOHÝ PAN VOZÍK ANEB ULTIMÁTUM SUBLIMACE. Kniha je k dostání na našich koncertech.

"Kniha je dílem v české literatuře nevídaným. Tato groteska nonsensu (která přitom dává překvapivý, jakkoli absurdní smysl) je hotovým ohňostrojem fantasmagorických nápadů, propojených jemnými nitkami s momentální realitou v České republice, vylíčenou s humorným nadhledem. Je zřejmé, že autor, v době dokončení knihy asi dvaačtyřicetiletý, do románu vložil nápady mnoha let, ne-li celého života. Některé z čtenářů kniha jistě přinutí k filosofujícímu zamyšlení nad smyslem lidského života, jiné možná trochu pohorší náznaky naivistického fekalismu, ale každého zaručeně pobaví." Iva Pekárková, spisovatelka

 

 

*  *  *  *  *  *  *  

 

Dobrý den, dobrý den

 

Dobrý den dobrý den tak přece si vstal

A já už myslela, žes uletěl v dál

Dobrý den dobrý den polštáře stydnou

Jak dlouho držet mám v podpaží mýdlo

Mám křečové žíly, po lýtkách mě pálí

Ještě že tu máme tyhle věci ranní

Uvařím si guláš, co zahání spaní

A až ti řeknu tumáš tak dostanu dvakrát

To ti zas byl večer, to by si se divil, byla velká sláva

Přišlo hodně lidí, vařila jsem kávu, šťourala se v párkách

Šťourala se v párkách, kamarádům lhala

Dostala jsem dvakrát ….. nabito

 

 

 

Nová dívka z továrny na šle

 

Nová dívka z továrny na šle

Stydí se a hýkavě kašle

Když skloní se na zátylku

Když skloní se na zátylku

Jí poskočí krepová mašle

Dnes vzala si punčocháče od Ježíška

A na patě jako láska narůstá jí oko

Prý neměla jít na rande ve střevíčkách

Ale co, to je toho

Ústa jí voní sladce po pepermintce

Tiše mí říká cosi o pojištění mladých

V kabelce má prezervativ a drobné mince

Já jsem zelený zajíc

Já jsem zelený zajíc

Ptám se jí zda neměla by pro mne kšandy

Když přec jak říká pracuje v továrně na šle

Ptám se jí zda neměla by pro mne kšandy

Když přec jak říká pracuje v továrně na šle

Chtěla by se mnou prý sedět takhle navždy

Chtěla by se mnou prý sedět takhle navždy

A na šle, na ty kašle, a na šle, na ty kašle

 

 

 

Herečka

 

Jazyk kousnutí do ramene, řeč které nerozumíš

A pražská dlažba v zádech zebe, italská Etna je mi blíž

To bylo z piva smíchu, domlouvání rukama

Šlépějí jak v Jerichu po dívce z Milána

Byla z ní cítit mořská pěna, ve vlasech Afroditin dech

V dlaních dvě kolosea a oči modrá jeskyně

Amore vlak trhá koleje, ze mne už byl římský císař

Já vládnul pro tebe a můj hrad Pompeje

Ovíván vějířem víno mi dolije

Tvá služka s tlustým pyskem, až z dálné Etiopie

Skutečnost byla jiná ty studentka italštiny

Rodačka z Kolína pro hloupé české dětiny

Aleluja herečkám, těm otrokyním lásky

Hořký pocit, že zmeškám bárku k tobě zpátky

Aleluja herečkám těm otrokyním lásky

Hořký pocit že zmeškám tebe doma hledím do dálky

 

 

Podávání těla

 

Pojď blíž, je čas jít zpět ke kořenům

Pojď blíž, náhle v sobě cosi odmykám

Pojď blíž každý muž si ženu hledá

Pojď blíž, pojď blíž, utečeme spolu pochybám

Podávání těla chutná jako talíř hostií

Komu zdá se, že se rouhám, nevěří

Prázdnou náruč krásná slova nenaplní

Prázdná náruč bývá v sebečistších představách

Pojď blíž, pojď blíž, napijem se spolu z chladných tůní

Pojď blíž, pojď blíž, rázem vyvedu tě z čeh skal

 

 

Radost

 

Andělské tvářičky s kamenným úsměvem

Strnulé v naději, jíž jednou vložily

Do života muže nad nechtěnou kaňkou

V účetní knize má dáti dal

I my jsme dali báseň svou

V neklidné próze a v nejistotě

Kamenům obrovským, strážcům s přilbou

Z ostrovů dalekých mlha se láme

A z trávy vyrůstá andílků kvarteto

Andílků prdelatých, andílků z kamene

A z trávy vyrůstá a z trávy vyrůstá

Posvátný prales lidského bytí

Na počátku neprostupný a číhající

Jak jen zabránit člověku postupovat k jeho středu

Jeho nástrahy překonat a pochopit ho

 

 

Spící kráska na obrázku

 

Spí kráska spí uvnitř rámu lipového

Smím si jen přát o ní vědět trochu víc jó víc

Víš, o čem sní, zdali myslí na milého

Já spěchám k ní, tam se dozvím možná víc jó víc

Mám o ni zájem, já to přiznám co jiného

Dívat se na ni, jak spí, už mě netěší, jó netěší

Mám ji rád tuhle krásku na obrázku

Kdopak z vás odpoví mi na otázku

Jak ji mám probudit

Spí, kráska spí, uvnitř rámu lipového

Já se vám přiznám, ona spí tam nahatá jó nahatá

Sní příběh svůj ve snu myslí na milého

Já spěchám k ní, tam si sundám kaťata jó kaťata

Správné to není, mně nezbývá nic jiného

Dám se totiž namalovat k ní natotata, natotata

 

 

Tajemství dveří

 

Plachá zvířátka chytnete stěží

Až budou probíhat k vám domů kolem dveří

Ctihodné plačky peří derou mrtvým husám

A jejich krky jsou plné husí kůže podobné hrůze

To něžné obírání stařence na klíně

Zachránit může v poslední hodině duši její před vinou

Snad je čas odhalit tajemství dveří

Všechno nám prozradí suchá krev na veřejích

Co že hlavy stíná zvědavé zvěři

Je to gilotina krutých domácích dveří

 

 

Tajnosnubný podivín

 

Na kopci v skaliskách leží snad nedýchá

Živí se větrem jen a taky prý má rád déšť

Nehybný samotář sloužil nám za oltář

Při našich milostných rozpačitých krásných hrách

Tajnosnubný podivín dávno už nic nepoví

Sochu lůžka dvou lidí sochař z mechu nestvoří

Na kopci v skaliskách leží snad nedýchá

Živí se větrem jen a taky prý má rád déšť

Kdo z nás by nechtěl žít, jak žijí ještěrky

Za vesmír mít svůj mech co kámen trůn královský

 

 

Tea for one

 

Ještě že mám před sebou tea for one

Ještě že mám tenhle čaj samoťák

Nezbylo v nehtech špíny z lásky tvý do roka

Teď v klidu sám míchám svůj tea for one

Teď v klidu sám něco si zabroukám

Po nebi plujou stíny jak lístky tea for one

Nalejt si dám pro sebe tea for one

Nalejt si dám tenhle čaj, samoťák

Protože z každý bídy tak tak se vysoukám

 

 

Ostatně Waterloo

 

Nemine století bez lidských obětí

Cínových vojáčků zdá se stále málo, zdá se stále málo

Vojíni s kaprálem generál se štábem

Děvky jdou s armádou a živí se válkou

Ostatně Waterloo tak dávno nebylo

Císař Napoleon jako dřív rád vládne, jako dřív rád vládne

Po sklence koňaku vzlétnem do oblaků

A jestli zklamu tě tak všechno bylo marné

Válka v čistých peřinách mívá vždycky jiný ráz

Zřídka bývá povinná a nevede se v holinách

 

 

Hradčany

 

Máš Hradčany na hrudníku

Když leháš naznak na polštář

Já, prezident, na valníku

Sto korun dám rád na tvůj oltář…
 

 

 
Barabizna na konci ulice
 
 
Z krátkých mých kalhůtek dvě útlá kolínka

Pálí a krvácí, je to jen vzpomínka

Špína v té náplasti mou duši očistí

Trápím a stydím se nad dávnou kořistí

Černý kámen z mojí ruky

Stále ještě letí

K domu tam na konci ulice

A žiju v historii život alibisty

A žiju v historii život alibisty
 
Kámen sklo roztříštil, vryl čáru do dětství

Blázen, co v domě žil, k neštěstí, k neštěstí

Skácel se na záda dočista zabitý

Tou smrtí jsem se stal člověkem bez lidí

Barabizna v té ulici

Dávno už nestojí

Za staříkem musím na hřbitov

A žiju v historii život alibisty

A žiju v historii život alibisty
 
Kámen mých vzpomínek má tíhu oprátky

Písek se do hodin nevrátí nazpátky

Špína v té náplasti mou duši očistí

Trápím a stydím se nad dávnou kořistí

Černý kámen z mojí ruky

Stále ještě letí

Smrt vysmekla se z mé pravice

A žiju v historii život alibisty

A žiju v historii život alibisty…
 
 
 
Dášo
 
 
Dášo

Něco mne sem kouslo

Je mi z toho ouzko

A nemůžu spát

Dášo

Dej mi chleba s máslem

Teď nemůžu smát se

Nebo si s tebou hrát

Něco mne sem kouslo!

Jen se podívej

A bolí to…
 
Dášo

Už brzy bude ráno

Počkej, až budeš mámou

A já nebožtík

Dášo

Něco mne sem kouslo

Je mi z toho ouzko

Dojdi pro nočník

Dášo

Kdo to mohl spískat

A co tím chtěl získat

Dášo má?

 
 
 
Dobrou noc
 
 
Vyzáblý měsíc dorůstá zvolna

Zmodralým zápěstím vkrádá se mi do okna

Vyzáblý měsíc, smutný samuraj

Vypráví o krvi, poslouchám a piju čaj

Poslouchám srdce, už nebije mi prudce

Poslední, poslední závěť svou mám po ruce

Ta krásná slečna, co právě odešla

Posedlá posouvá všechny zítřky do dneška

Vyzáblý měsíc po mých prsou pluje

Havraní návštěvník málem, že už hoduje

„Dobrou noc,“ řekla ta dívka z ráje

„Dobrou noc, dobrou noc,“ než dala mi jed do čaje

Vyzáblý měsíc dorůstá zvolna

Zmodralým zápěstím vkrádá se mi do okna

Vyzáblých lásek smutný samuraj

Sbohem buď a se mnou buď, než dopiju ten hořký čaj…

 
 
 
Egypťanka Nefernefernefer
 
 
To jméno na jazyku pálí

Zároveň však svádí

Ty hýždě svírat vášní

Kéž by nebyla

Nefernefernefer!
 
Pít do dna „ocas krokodýlí“

V den nepravého krále

Její šíji vidím stále

Kéž by nebyla

Nefernefernefer!
 
Tomu se někdy říká štěstí – zahodit hlavu do ženských kleští

Opilý kořalkou z lásky a těla – ona by pořád jen chtěla a chtěla

Nejdřív by chtěla mou mužnou sílu – až potom otroky, šperky a vilu

Chtěla by zaplatit každičkou noc – postupně získat nade mnou moc

Podívej, děvčátko, co to tu visí? – namaž mne olejem, podej mi číši!

Teď jsem tvým otrokem, otrokem těla – nádobou s výkaly, jak jsi to chtěla

Jak vodní hodiny měří čas – ochablý sice, však toužím zas

Otvírat na loži tvoje hýždě – bohužel, děvče, někdy příště…!

To jméno na jazyku pálí

Válka bohů bere mládí

Teď v pyramidách spí

Kéž by nebyla

Nefernefernefer!
 
 
 
 
Když zpívají vepři
 
 
Když zpívají vepři táhlým pláčem

A přichází řezník vodou zmáčen

S ostrou poslední hodinou

S palicí železnou, hrozivou

Chtěl bys být v kůži toho vepře?

Když ho řezník na železný hák zdvíhá

Když zpívají vepři táhlým pláčem
 
A na zabíjačce být smutný, to se nemá

Pláču do pekáčů, to se nemá

Kdyby vepři zabíjeli lidi

Pro jejich maso, ne pro jejich krásu

A tak se ptají, komu to tady hrají

Na bubny, na trumpety, na tympány

Paňmáma pobíhá s plnou mísou

S písní na rtech vepři umírají

 
A pak, když zavoní domem ovary

Sádlo se v hrncích hnedle rozpustí

Šunka pak zaplní komínky

Hospodář kousne si klobásy

Rosol se třese komicky

Když pivo rozveselí všechny vrahy

Pašík je mrtvý, teď se jdem veselit

Tu jeho píseň teď zpíváme my…

 
 
 
 
Písnička o tom, jak se rozestoupím
 
 
Tak tohle je písnička

O tom, jak se rozestoupím

Budou ze mne pěkné čtyři řady

Konec i prostředek

A počítám, že vážně jednou

Budu vpředu i za svými zády

Teď však stále ještě čekám

Jedno pivo

 
Nebudu mít žádný stín

Alimenty a důchod

Budu se všemu smát

Nebudu mít žádný stín

Nejlepší kamarád

Mi písničku bude hrát

O tom, jak se rozestoupím
 
Snad zrnko písku akorát

Z oka se mi vysypá

Jen to v sobě mám…
 
 
 
 
Ráno
 
 
Ráno to se mnou vždycky vzdáš

Ráno špatnou náladu máš

Ráno tě opustí všechny síly

Ráno je plný naší špíny…

 
 
 
 
Rosol v řádu beztvarém
 
 
Černou hadicí

Do květin papírových

Jako palicí

Vody proud pustí malý Čingischán

Jako Čingischán
 
Ústa zavíráš

Neříkej nic a zůstaň

Vím, že zazíváš

Ukážeš mi svá záda, já to znám

Jak já to znám
 
Černou hadicí

Nesmyješ svoje viny

Jenom na špici

Maličké jehly zůstal kormorán

Náš kormorán
 
Zatím, co jsem spal

Tys byla v Eldorádu

Teď ti vařím čaj

A přemýšlím, až se vrátíš, co říct mám

Co říct ti mám
 
Rosol v řádu beztvarém

Má své místo určení

Rosol v řádu beztvarém

Dává velké tušení

Ten rosol v řádu beztvarém

Na své pouti vesmírem

Rosol v řádu beztvarém

Klínem žen…

 
 
 
 
Slepota a vůně
 
 
Deset prstů ze dvou dlaní

Lačných touhou po poznání

Zchromlých strachem z neznáma

Však tápe jen do prázdna

 
Přesto, že tu není slyšet

Žádný horký lidský dech

Určitě někdo tu je

Prozradila ho vůně

 
Dech to zkrátí a bolí

Podlá rána bílou holí

Určitě někdo tu je

Prozradila ho vůně

 
Je to

Jako rakovina (slepota a vůně)

Je to

Jako rakovina – co nás uvnitř sžírá

 

Deset prstů ze dvou dlaní

Lačných touhou po poznání

Navzájem se zraňuje

Opilých zmatkem z vůně…
 
 
 
 
Sněhový menuet
 
 
Zvoňte zvonky, sáně pláčou

Jak přes závěj rychle skáčou

Jak přes pláně rychle letí

Jedny sáně, hrstka dětí

 
Zvoňte zvonky, zvoňte čistě

Předhoníme vás pak jistě

Zvoňte, jen ať koník pádí

Letíme zastavit mládí

 
Když budeš pak chvíli hodný

Vystoupíš a budeš svolný

Tančit se mnou v bílém sněhu

Tančit se mnou menuet

 
Kolem nás náš koník krouží

O kopýtka zazní zvonky

Tančím s tebou v bílém sněhu

Tančím s tebou menuet

 
Kulatá je bílá vločka

Kulatá jak tvoje očka

Jako tvoje tváře k tomu

Sáně letí rychle domů

 
Smím se ohřát na hodinku

Hodinka trvá chvilinku

Jen bych zkřehlý prsty roztáh´

Svému slovu bych tak dostál…

 
 
 
Stále hustě sněží
 
 
Zbyl jsem tu jen já

Prázdné dvojspřeží

Promrzlá dívenka

A stále hustě sněží

 
Sněhové vločky

Padají plaše a tupě

Jak starcova ruka

Raněná infarktem

Na hliněnou zem
 
Sněhové milování

V poslední pustině

Teplota lásky

Spasí nás jedině

 
Svlékám se pomalu

Jektaje zuby

Poslední záchrana

Před zmrznutím…

 
 
       
 
 
Ta holka na rohu jsem já
 
 
Ta holka na rohu jsem já

Co koukáš, já nejsem zlá

A je to rána, věřím

Pro tebe zvlášť

Pro mne tu zůstal už jenom chodník

Pro tebe nůž

 
Ta holka na rohu jsem já

Co koukáš, můžu být tvá

Odejdu časně zrána

Nesmíš se bát

Pro mne tu zůstal už jenom chodník

Pro tebe nůž

Pro tebe nůž…
 
 
 
 
To bude z písku hrad
 
 
Nejvíc lidí prý umírá těsně nad ránem

Po mukách noci mohou zase spát

Jaké to bude stanout jednou před Pánem

Tak na tohle jsem myslel kolikrát

 
Za matným oknem krvavé slunce zapadá

Šedivý prach si lehá na chodník

Ten prach může být někdo blízký

Jen tak mne napadá

Dědictví po něm

I jeho pomník

 
Na to, že přijde Zubatá

Nemyslím jenom já

A přesto mávnem rukou

To bude z písku hrad

To bude z písku hrad

To bude z písku hrad

 
Papírový drak

Může mít rád

Třeba uragán

Ale z písku hrad

Nevydrží stát…
 
 
 
 
Zápisky kraba
 
 
Skrývám se v písku

A potají tu dýchám

Mít ještě misku rýže

Všechny bohy vzývám
 
Písek má v mém písmu

Románový nádech

Rýži, hodnou samičku

Chci bezpečí v zádech

 
Zápisky kraba v písku

Mají jistě význam

Existovat, žít v tichu

Chtěl bych, já to přiznám

 
Dávám vám příklad

Dávám vám příklad…

 
 
 
*  *  *  *  *  *  *  

 

Adina Schimanski - náš současný nadějný textař
 
 
 
Jidášovo ústo
 
 

Prší, prší, jen se leje, prší už zas přestalo

Prší,  prší už zas končí co před chvílí začalo

Ty jsi postavil skálu já jenom po ní lezu

Ty jsi chodil po vodě já na člunu se vezu

Jak Šimon z Kyrény těžce jsem zraněný

Pompes funebres generales nepohřbí mě v katedrále

Ty jsi postavil skálu já jenom po ní lezu

Ty jsi chodil po vodě já na člunu se vezu

Já jsem jenom hrobník, svět není můj podnik

Pod hlavou kamenný polštář, dost podivný oltář 

Křehký jak oplatka a pod ním oprátka

Kdybych já byl bohem řekl bych všem sbohem

 
 
 
Spasong
 
 

Dva důchodci upíjejí kávu

Starým zrakem sjížděj kolonádu

S umělým sladidlem na jazyku

Opěvují první republiku

Dva muži takřka století

Přemýšlejí jak všechno rychle uletí

A při souboji se sklerózou

Navzájem ochotně si vypomohou

Vzpomínají, jak ve smokingu

Svíjeli se v rytmu swingu

A chodívali do Lucerny

Obdivovat ženy i rytmy černý

Ráno od Poláčka fejetóny

A od Hašlera líbezný tóny

Skočili na chlebíčky do Koruny

Potom hned pivo a nějaký rumy

Eva tropila hlouposti Gottwald žvanil blbosti

Pekař psal knihu o kosti známosti starosti 

Jakosti starosti známosti

Baarová Lída byla extra třída

A proto žádná už není taková jako Lída Baarová

Masaryk si vždycky v pátek

Dával s Čapkem karbanátek  

Bican teprve ladil formu

A Gajda nosíval uniformu

Slávia hrávala tehdy na Letný

Policajti byli ještě šlechetný

Za korunu koupils maxivdolek

A svět byl hned plnej krásnejch holek

Vědi že oheň života pomalu jim dohasíná

Ale stejně ty třicátý léta byly príma